Návštěva jeskyně Zlá diera na Šariši: co vědět před sestupem

Zlá diera u Lipovců je podle mě přesný opak běžných zpřístupněných jeskyní: žádné osvětlené chodníky ani naučené fráze. Jeskyně není osvětlená, svítíte si sami a výklad jeskyňářky vás opravdu něco naučí. Spojte ji s vyhlídkou Srdiečko a minerálním pramenem Salvator v Lipovcích.

Návštěva jeskyně Zlá diera: Řeknu to na rovinu hned na začátku. Navštěvovat slovenské jeskyně mi často přijde jako ztráta času.

Proč? Hlavně v těch státních dostanete brigádnici, která se nazpaměť naučila jednoduchý text o tom, že tenhle krápník vypadá jako žirafa, tamten jako sloník, a přejte si tři přání, princezna Esmeralda vám je splní. Jdete po osvětleném chodníku mezi zábradlím a za hodinu nedokážete říct, co jste se vlastně dozvěděli. Žádná přidaná hodnota, nula informací. Ale…

Návštěva jeskyně Zlá diera na Šariši

A pak je tu návštěva jeskyně Zlá diera u Lipovců, která je přesný opak. Provázela mě jeskyňářka Michaela Pancuráková, učitelka zeměpisu a chemie, která o téhle jeskyni napsala diplomovou práci a je jednou z mála slovenských jeskyňářek. Vykládala tak, že jsem po čtyřiceti minutách chtěl být jeskyňář.

Samotnou jeskyni spravuje Rudolf Košč, mimochodem otec zpěvačky Katky Koščové, který jí věnoval skoro celý dospělý život. Rozdíl mezi člověkem, který si odbude placenou skupinu, protože za dveřmi čeká další, a člověkem, pro kterého je to celoživotní koníček, je v jeskyni cítit po první větě.

Návštěva jeskyně Zlá diera: jak se tam dostat, otevírací doba a vstupné

Kde je jeskyně Zlá diera a jak se k ní dostanete autem

Jeskyně leží nad obcí Lipovce v okrese Prešov, na pomezí pohoří Bachureň a Branisko, asi třicet kilometrů od Prešova. Já jsem sem přijel autem, které jsem si půjčil na letišti v Košicích, a jinak se sem dostávat nedoporučuji, do Lipovců jezdí jen pár autobusů denně. Z Prešova je to necelá půlhodina, cesta vede přes Fričovce a Šindliar.

Zaparkoval jsem na malém parkovišti u silnice mezi Lipovcemi a Lačnovem, odkud je to k jeskyni asi dvacet minut pěšky, chvíli po louce a pak lesní pěšinou. Trasa je značená a cestou jsou odpočívadla i vyhlídky. Počítejte s tím, že vám návštěva jeskyně Zlá diera i s cestou od auta zabere zhruba hodinu a půl.

Tip od Milana Auto jsem si porovnával přes Discover Cars, kde vidím nabídky více půjčoven na jednom místě. Na východě Slovenska se bez auta zkrátka nedostanete všude, kam chcete. Na Omiu si můžete porovnat vlaky z Prahy do Košic.

Otevírací doba a vstupné do jeskyně Zlá diera

Jeskyně je otevřená od dubna do poloviny listopadu a nemá pevné časy vstupů, což je jedna z věcí, které mě překvapily. Nekupujete si lístek na desátou a nečekáte ve frontě. Chodí se po malých skupinkách podle toho, kdo zrovna přijde, takže čekání může trvat pět vteřin i padesát minut.

Vstupné se platí až na konci prohlídky a dospělý zaplatí kolem 11 € (cenu si ověřte na webu jeskyně Zlá diera). Fotit a natáčet můžete zdarma, což ve slovenských jeskyních roky nebylo samozřejmé.

• Tip od Milana pokud jedete ve větší skupině nebo cestujete zdaleka, návštěvu jeskyně Zlá diera bych si předem ověřil telefonicky. Provoz zajišťuje jen pár lidí a mimo hlavní sezonu se to hodí vědět.
• Tip od Milana vstup do jeskyně jsem měl jako novinář zdarma výměnou za to, že o ní napíšu. Nemá to vliv na to, co tady čtete, ale patří se, abyste o tom věděli.

Co si vzít na návštěvu jeskyně Zlá diera

Uvnitř je celoročně sedm stupňů. Venku bylo v den mé návštěvy přes třicet, takže ten rozdíl jsem pocítil hned za vchodem. Vezměte si mikinu nebo bundu a hlavně pevnou obuv, protože se chodí po vlhkém kameni. Přilbu dostanete na místě. Pokud máte vlastní čelovku, vezměte si ji.

Jak probíhá návštěva jeskyně Zlá diera

Proč jeskyně Zlá diera není osvětlená a svítíte si sami

Tohle je hlavní rozdíl oproti všemu, co znáte. V jeskyni Zlá diera není elektrické osvětlení a není to proto, že by na něj neměli peníze. Je to záměr. Dostanete přilbu a svítíte si buď tradiční jeskyňářskou karbidkou, nebo vlastním světlem. Vidíte přesně to, kam posvítíte, a nic víc.

Základní trasa má kolem tří set metrů a trvá přibližně čtyřicet minut. Celá jeskyně má přes šest set metrů a klesá do hloubky víc než padesát metrů. Pro otrlejší je připravená delší trasa v jeskyňářské kombinéze, která trvá tři a půl hodiny.

Důsledek je ten, že se během prohlídky nechováte jako divák, ale jako někdo, kdo leze do neznámého prostoru. V tom je celý rozdíl mezi jeskyní a jeskynním muzeem.

Odkud má jeskyně Zlá diera své jméno

Jméno není marketing. Zlá diera znamená zhruba „zlá díra“. Kdysi to byla jen díra v zemi, ve které čas od času zmizel dobytek. Když pastevci hodili dovnitř kámen, slyšeli, že padá do většího dutého prostoru. Děti se strašily tím, že tam bydlí čerti. V šarišském nářečí se jí dodnes říká Zla džura.

Kateřinský dóm, Jezírko štěstí a porodní chodba

Největší prostor jeskyně je Kateřinský dóm (Katarínsky dóm) o průměru kolem třiceti metrů. Cestou mine každý návštěvník Jezírko štěstí (Jazierko šťastia), kde si namočíte tři prsty a máte tři přání. Podle místní pověsti si mladé dívky, které na něj sáhnou, do roka najdou partnera. Beru to jako folklor, ale funguje to líp než jakékoli zábradlí.

A pak je tu místo, kde se skupina rozdělí. Na jednom úseku si vybíráte, jestli půjdete po žebříku, nebo úzkým otvorem, kterému říkají porodní chodba a který velikostí odpovídá přesně vaší přilbě. Já jsem šel po žebříku, protože mi to přišlo klaustrofobické, a nestydím se za to. Není to zkouška odvahy, je to možnost navíc, a je fajn, když vám někdo dá na výběr, místo aby vás hnal jednou cestou jako všechny ostatní.

Proč je Zlá diera dolomitová, a ne vápencová jeskyně

Většina slovenských jeskyní vznikla ve vápenci. Zlá diera vznikla v kře vápenců a dolomitů a poznáte to i okem, protože skála je šedá, ne bílá ani smetanová. Rozdíl není jen estetický, dolomit obsahuje hořčík, a tím se mění i složení vzduchu, který v jeskyni dýcháte. Jeskyně je stará přibližně čtyři miliony let, což z ní dělá jednu ze starších na Slovensku.

Nad jeskyní je les, a ne pole, takže voda, která sem prosakuje, nenese hnojiva. Je to vidět na drobném bezbarvém živočichovi jménem chvostoskok, který tu žije a objevuje se jen tam, kde je voda opravdu čistá.

Netopýři v jeskyni Zlá diera

Přes zimu tu hibernuje kolem dvou set padesáti netopýrů několika druhů, nejpočetnější je vrápenec malý. Pokud sem přijedete na jaře nebo na podzim, je docela pravděpodobné, že nějakého uvidíte spát přímo nad hlavou.

A tady je důvod, proč je dobře, že je tahle jeskyně zamčená a ne volně přístupná. Netopýr, kterého v zimě probudíte, spálí zásoby nastřádané na celou zimu a nemusí to přežít.

@milan_bezmapy+249 000 sledujících

Sledujte mě na Instagramu

Sledovat

Muž, který si k vlastní jeskyni třicet pět let stavěl cestu

Tohle je ta část příběhu, kvůli které se vyplatí přijet, i kdyby vás jeskyně nezajímaly. Rudolf Košč je jeskyňářem od roku 1980. Když se svou skupinou tehdy do jeskyně Zlá diera vlezli, byla to jeskyně, kterou znal každý v okolí, a podle toho taky vypadala. Zničená výzdoba a tolik odpadu, že odtud vytáhli celé nákladní auto. Zavřeli ji. V roce 1990 ji někdo znovu vylomil a ničení pokračovalo.

Mezitím si k ní stavěl přístupovou cestu. Začínal s tajnou pěšinkou širokou půl metru, aby na ni nikdo nepřišel. Materiál mu nosili v kolečkách od silnice, tři cesty denně, a bylo třeba jim platit a dávat jíst a pít. Dnes je v chodníku kolem tří set metrů betonu, který je schválně zasypaný tak, aby nebyl vidět. Schody udělali v roce 1994 a jeskyni otevřel veřejnosti v roce 1999. Dřevěnou bránu u vchodu i celý areál si udělal sám.

Zajímavá je i druhá polovina příběhu. Po revoluci si v Prešově otevřel jeden z prvních soukromých obchodů s potravinami a vedl ho asi deset let, než mu nákupní centra ukrojila tržby. Peníze z obchodu tak roky financovaly cestu k jeskyni. Když dnes lidem vyprávím, že Zlá diera je soukromá jeskyně, většina si představí byznys. Ve skutečnosti to bylo naopak.

Kolik jeskyní je na Slovensku zpřístupněných a proč si jeskyni nemůžete koupit

Jak se dá získat jeskyně do pronájmu

O tomhle jsem před cestou neměl tušení a považuji to za nejzajímavější informaci z celého Šariše. Na Slovensku je evidováno přes sedm tisíc jeskyní a zpřístupněných je přibližně dvacet. Třináct z nich provozuje Správa slovenských jeskyní (Správa slovenských jaskýň), tedy stát, a zbytek mají ve správě jiné subjekty.

Jeskyni si ale nekoupíte. Jeskyně jsou na Slovensku majetkem státu a to, co se dá získat, je pronájem. A nedostane ho kdokoli. Musíte být aktivní jeskyňář s patnácti lety praxe a členem Slovenské speleologické společnosti. Ne firma, ne investor, ne člověk, který chce podnikat. Konkrétní člověk s konkrétní historií. Papírování kolem toho trvá roky, v jednom případě se na podpis ministra čekalo celou dekádu.

Co se stane, když správce skončí

A tady přichází ta část, která mě na tom zaujala nejvíc. Ten pronájem se nedědí. Není to majetek, který po vás někdo převezme. Je to pověření vázané na konkrétní osobu, a když ta osoba skončí, jeskyně se zavírá.

Není to teorie. Krásnohorská jeskyně (Krásnohorská jaskyňa) ve Slovenském krasu, kde stojí 32,6 metru vysoký Krápník rožňavských jeskyňářů (Kvapeľ rožňavských jaskyniarov), jeden z největších krápníků na světě, byla dvě desetiletí v soukromém pronájmu. Fungovala stejně jako Zlá diera: bez osvětlení, v jeskyňářské výstroji, po žebřících a lanových traverzech. Když soukromá správa skončila, jeskyni převzal stát a od té doby je zavřená. Prohlídková trasa je ze dřeva, které už nesplňuje bezpečnostní normy, na generální rekonstrukci jsou potřeba peníze a ty se zatím nenašly. Jeskyně zapsaná na seznamu UNESCO je roky bez návštěvníků.

Rudolfu Koščovi je přes sedmdesát a nástupce si podle vlastních slov musí vychovat mimo rodinu, protože dcery se vydaly uměleckým směrem. Tohle není příběh o jeskyni. Tohle je příběh o tom, jak křehce na Slovensku drží věci, které táhne jeden člověk. Proto bych sem jel raději teď než za deset let.

Vyplatí se návštěva jeskyně Zlá diera?

Pokud čekáte katedrálu s barevnými světly a stalagmitem ve tvaru sloníka, jeďte jinam. Zlá diera není nejkrásnější jeskyně na Slovensku a ani se tak netváří. Je to menší jeskyně, ve které si svítíte sami a ve které máte čtyřicet minut pocit, že jste se přidali k jeskyňářské výpravě. Právě proto ji doporučuji.

Jednu věc si ale odpustit nedokážu. Slyšel jsem tam názor, že propagace nemá smysl, že po velké reklamní akci přišlo za dva dny jedenáct lidí a že jediné, co funguje, je spokojený zákazník, který to řekne dál. Chápu, odkud to pramení, ale nesedí to.

Můj příspěvek o téhle jeskyni vidělo půl milionu lidí a desítky z nich mi napsaly, že o tomhle místě neměly tušení a že se tam chystají. Není pravda, že propagace nefunguje. Pravda je, že nefunguje reklama, kterou dělá někdo, komu je jedno, o čem mluví. A z toho vyplývá i můj závěr z celé návštěvy jeskyně Zlá diera. Můžu být i v té nejkrásnější jeskyni na Slovensku, vždycky je to o lidech. Cestujme po Slovensku, ale buďme kritičtí, pokud chceme, aby to tu mělo úroveň.

Co vidět v okolí jeskyně Zlá diera na Šariši

Návštěvu jeskyně Zlá diera můžete klidně spojit s dalšími zastávkami do jednoho dne, což jsem udělal i já. Kousek odtud je Lačnovský kaňon, dvoukilometrová soutěska se žebříky a řetězy, které místní říkají Malý Slovenský ráj, se skálou Kamenná baba a šedesátimetrovým Mojžíšovým sloupem (Mojžišov stĺp).

Na lesní pěšině k jeskyni je vyhlídková lávka Srdiečko. A přímo v Lipovcích vyvěrá minerální pramen Salvator, jedna z nejstarších balených minerálek na Slovensku, kterou pojmenoval a začal plnit do lahví hrabě Szakmáry na začátku 19. století. O tom, co vidět na Šariši, jsem napsal samostatný článek.

Cestujte, Milan Bez Mapy.