Vlkolínec je hezký, ale mě osobně neoslovil. Podobné vesnice jsem viděl na Slovensku i jinde. Doporučuji ho hlavně zahraničním turistům, kteří chtějí vidět, jak kdysi vypadala slovenská vesnice. Víc než samotná vesnice mě bavily zajímavosti, o kterých píšu v tomto článku.
Tento článek jsem napsal v roce 2017. Ceny, otevírací doba a spoje se od té doby mohly změnit, proto si je před cestou ověřte.
Zajímavosti o Vlkolínci? No, upřímně… ať mě všichni ukamenují, ale od Vlkolínce jsem čekal víc. Nebo to řeknu jinak. O Vlkolínci slýchám už několik let, hlavně v souvislosti s tím, že jde o památku UNESCO. Vlkolínec je hezký, ale nic výjimečného jsem na něm neviděl. Když je to památka, proč není památkou třeba i Terchová? Podobné vesnice jako Vlkolínec jsem na cestách po Slovensku viděl už všude možně. Vlastně i vesnice, kde bydlí babička, se Vlkolínci podobá. Víc než samotný Vlkolínec mě ale zaujaly tyto zajímavosti:
Zajímavosti o Vlkolínci, které mě překvapily, i když samotný Vlkolínec ne
Vstupné a otevírací doba ve Vlkolínci
Pro začátek pár rychlých informací o Vlkolínci:
- v letní sezóně (15. 6. až 15. 9.) jsou expozice otevřené denně od 9:00 do 17:00, mimo sezónu si otevírací dobu ověřte na vlkolinec.sk
- vstupné do expozic je v roce 2026 8 €, děti od 6 do 15 let, senioři nad 65 let a skupiny nad 30 osob platí 4 €
- celodenní parkování stojí v roce 2026 5 €
Jde o památkovou rezervaci lidové architektury, která ukazuje středověkou vesnici, tak jak jsme kdysi žili. Tedy já ne. První písemná zmínka o Vlkolínci pochází z roku 1376, i když jen nepřímá; přímo jménem je vesnice poprvé zmíněna v roce 1461. Byla to osada dřevorubců a uhlířů.
Dnes je tu galerie lidového umění s otevírací dobou na dveřích. Když jsem tam přišel, na dveřích visel velký nápis, že mám jít do místní hospody, ať mi ji otevřou. Přestože na dveřích byla otevírací doba, řekli mi, že je galerie zavřená. Možná bude dobré přijet do Vlkolínce v zimě, provětrat lyže a doufat, že mě do galerie konečně pustí.
Zajímavosti o Vlkolínci
- na konci 18. století tu žilo 280 lidí ve 41 domech, což je skoro sedm lidí v jednom domě
- za druhé světové války velká část Vlkolínce vyhořela
- dřevěná zvonice, která tu stojí, je z roku 1770
- jde o jedinou obec na Slovensku, kde nenajdete žádnou novou výstavbu moderních domů
- žili tu sedláci, kteří vlastnili pozemky. Nájemníkům domů se říkalo želiari.
- základním stavebním materiálem roubených domů bylo dřevo z okolních lesů
- studna uprostřed obce byla kdysi jediným zdrojem pitné vody. Funguje dodnes a já jsem se z ní napil.
- ve Vlkolínci se ve velkém pěstoval hrách, typická lidová potravina. Ve velkém se tu chovaly i ovce (až 500 kusů)
Jak se dostat do Vlkolínce?
Autobusem: z Ružomberoku – podívejte se na časy odjezdů.
Autem: Já jsem přijel autem a cestou jsem několikrát zabloudil. Rozhodně se nespoléhejte na navigaci od Googlu. Tady je k ničemu a mě posílala přes les. Z Ružomberoku vyjeďte po silnici 59 a za cedulí „ovčie syry“ (ovčí sýry) odbočte doprava. Odtud už vás povedou cedule.
Tip od Milana Vlaky z Prahy do Žiliny můžete porovnat na Omio a půjčení auta na Discover Cars.
Mně se Vlkolínec líbil, ale asi se sem jen tak nevrátím. Rozhodně ho doporučuji každému, kdo přijede na Slovensko ze zahraničí a chce vidět, jak Slovensko vypadalo ve středověku. Ale jak jsem říkal – mě Vlkolínec neoslovil.
Slovenský cestovatelský bloger, který od roku 2013 vytahuje Slováky z kancelářských židlí. Autor knihy Influencer a zakladatel blogu Bez Mapy.
