Vlkolínec je hezký, ale mě osobně neoslovil. Podobné vesnice jsem viděl na Slovensku i jinde. Doporučuji ho hlavně zahraničním turistům, kteří chtějí vidět, jak kdysi vypadala slovenská vesnice. Víc než samotná vesnice mě bavily zajímavosti, o kterých píšu v tomto článku.
Tento článek jsem napsal v roce 2017. Ceny, otevírací doba a spoje se od té doby mohly změnit, proto si je před cestou ověřte.
Tip od Milana Ubytování vám doporučuji řešit co nejdřív, pokoje v dobré lokalitě za rozumnou cenu mizí jako první. Tady najdete nabídky ubytování v okolí platné dnes.
Zajímavosti o Vlkolínci? No, upřímně… ať mě všichni ukamenují, ale od Vlkolínce jsem čekal víc. Nebo to řeknu jinak. O Vlkolínci slýchám už několik let, hlavně v souvislosti s tím, že je to památka UNESCO. Vlkolínec je hezký, ale nic výjimečného jsem na něm neviděl. Když je památkou on, proč ne třeba Terchová? Vesnice jako Vlkolínec jsem na cestách po Slovensku viděl už všude možně. Vlastně i vesnice, kde bydlí babička, se Vlkolínci podobá. Víc než samotný Vlkolínec mě ale zaujaly tyhle zajímavosti:
Zajímavosti o Vlkolínci, které mě překvapily, i když samotný Vlkolínec ne

Vstupné a otevírací doba ve Vlkolínci
Pro začátek pár rychlých informací o Vlkolínci:
- v letní sezoně (15. 6. až 15. 9.) jsou expozice otevřené denně od 9:00 do 17:00, mimo sezonu si otevírací dobu ověřte na vlkolinec.sk
- vstupné do expozic stojí v roce 2026 8 €, děti od 6 do 15 let, senioři nad 65 let a skupiny nad 30 osob platí 4 €
- celodenní parkování stojí v roce 2026 5 €
Je to památková rezervace lidové architektury a ukazuje typ středověké vesnice, ve které jsme kdysi žili. Tedy já ne. První nepřímá písemná zmínka o vesnici, osadě dřevorubců a uhlířů, pochází z roku 1376. Přímo jménem, jako Wylkovinecz, je Vlkolínec poprvé zmíněn až v roce 1461.
Dnes je tu galerie lidového umění s otevírací dobou na dveřích. Když jsem tam přišel, visel na dveřích velký nápis, ať zajdu do místní hospody, že mi ji otevřou. Přestože na dveřích byla otevírací doba, řekli mi, že je galerie zavřená. Možná bude dobré přijet do Vlkolínce v zimě, provětrat lyže a doufat, že mě do galerie konečně pustí.
Zajímavosti o Vlkolínci
- na konci 18. století tu žilo 280 lidí ve 41 domech, tedy skoro sedm lidí v jednom domě
- za druhé světové války velká část Vlkolínce vyhořela
- dřevěná zvonice, která tu stojí, je z roku 1770
- je to jediná obec na Slovensku, kde nenajdete žádné nové moderní domy
- žili tu sedláci, kteří vlastnili pozemky. Nájemníkům domů se říkalo želiari.
- základním stavebním materiálem roubených domů bylo dřevo z okolních lesů
- studna uprostřed obce byla kdysi jediným zdrojem pitné vody. Funguje dodnes a já jsem se z ní napil.
- ve Vlkolínci se ve velkém pěstoval hrách, typická lidová potravina. Chovaly se tu i ovce, a to až 500 kusů
Jak se dostat do Vlkolínce?
Autobusem: z Ružomberku, časy odjezdů si zjistěte předem.
Autem: Já jsem ale přijel autem a cestou jsem několikrát zabloudil. Na navigaci od Googlu se rozhodně nespoléhejte. Tady je k ničemu a mě posílala přes les. Z Ružomberku vyjeďte po silnici 59 a za cedulí „ovčie syry“ (ovčí sýry) odbočte doprava. Odtud už vás povedou cedule.
Mně se Vlkolínec líbil, ale asi se sem jen tak nevrátím. Rozhodně ho doporučuji každému turistovi ze zahraničí, který chce vidět, jak vypadalo Slovensko ve středověku. Ale jak jsem říkal, mě Vlkolínec neoslovil.
Napište ji do komentáře. Pomůže i dalším, kteří se sem chystají.





