Bardejovské lázně (Bardejovské Kúpele) u Bardejova zvládnete i za víkend, pokud víte, kam jít. Já bych nevynechal kolonádu s minerálními prameny, nejstarší skanzen na Slovensku a ranní plavání na přírodním koupališti. Na výlety po okolí si půjčte elektrokolo, vyjeďte k hradu Zborov a přidejte i Bardejov s náměstím.
Obsah článku4 kapitolySkrýtZobrazit
- 01Praktické informace: jak se dostat do Bardejovských lázní
- Ubytování v Bardejovských lázních nefunguje tak, jak jsem si myslel
- 02Co vidět v Bardejovských lázních podle Milana Bez Mapy
- Kolonáda a osm minerálních pramenů
- Lidový pramen (Ľudový prameň) v Bardejovských lázních
- Nejstarší skanzen na Slovensku je v Bardejovských lázních
- Šarišské muzeum v Bardejovských lázních
- Přírodní koupaliště a ranní plavání v Bardejovských lázních
- Elektrokolo z informačního centra
- Hrad Zborov, kterému se říká Makovica
- Sedlo Čerešňa, rozhledna Kamenná hora a Berzeviczyho věž na Stebnícké Maguře
- 03Sisi v Bardejovských lázních: co je pravda a co tu dělala?
- 04Co vidět v Bardejově během návštěvy Bardejovských lázní
- Kolik dní
- Měl jsem tři, dva na lázně a okolí a jeden na Bardejov; za jeden den bych nestihl ani polovinu
- Jak jsem se dostal
- Letěl jsem do Košic, z letiště autem asi hodinu a 20 minut; pronájem mě vyšel zhruba na 50 € za den bez pojištění
- Kde jsem bydlel
- V hotelu Dukla, rezervoval jsem ho přes web lázní; část hotelů na Bookingu vůbec není
- Kolonáda
- Pití z pramenů je zdarma; vezměte si vlastní hrnek, plastové lahve jsou zakázané
- Skanzen
- Dejte si komentovanou prohlídku; místo 20 minut jsem tam byl hodinu a nelitoval jsem
- Po okolí
- Na elektrokole z infocentra před hotelem Alexander; k hradu Zborov mi to trvalo asi 45 minut
Co vidět v Bardejovských lázních? Kdysi se sem jezdilo na tři až šest týdnů. Ne na víkend. Na měsíc. Host přijel vlakem nebo kočárem, ubytoval se, chodil na pitnou kúru, na procházky a koncerty a po pár týdnech odjel domů. Císařovna Alžběta, tedy Sisi, tu v roce 1895 strávila přesně dvaadvacet dní. Já tři. Rozdíl? Čtěte dál.
A právě proto jsou Bardejovské lázně zvláštní místo. Jsou stavěné pro úplně jiný rytmus, než jakým dnes cestuji já i většina lidí kolem mě. Nikdo je nenavrhoval pro člověka, který se sem v pátek večer přiřítí a v neděli odpoledne zase odjíždí. A přesto to jde, jen musíte vědět, kam jít.
Tohle je seznam míst, která jsem během návštěvy stihl, a k nim to, co bych sám chtěl vědět předem.
Praktické informace: jak se dostat do Bardejovských lázní
Jak se dostat do Bardejovských lázní? Já jsem přiletěl do Košic a auto si půjčil přímo na letišti. Z letiště mi to do Bardejovských lázní trvalo zhruba hodinu a dvacet minut a pronájem auta mě vyšel asi na 50 € za den bez pojištění.
Ubytování v Bardejovských lázních nefunguje tak, jak jsem si myslel
U ubytování mě překvapila jedna věc: část hotelů v lázních jsem na Bookingu nenašel. Hotel Dukla, ve kterém jsem bydlel, jsem rezervoval přímo přes web Bardejovských lázní, a to žádostí o ubytování. Důvod je jednoduchý: přednost mají hosté na léčebných pobytech, kterým pobyt často hradí zdravotní pojišťovna. Jsou to v první řadě lázně a teprve potom hotel.
Mimochodem, hotel Dukla znovu otevřeli až 31. března 2026, po více než dvaceti letech chátrání. Po samotném areálu se autem nejezdí. Já jsem ho nechal na parkovišti za hotelem a dál jsem chodil pěšky nebo jezdil na kole. Měl jsem tu tři dny a rozdělil jsem si je takto: dva na lázně a okolí a jeden na Bardejov. Za jediný den bych z toho nestihl ani polovinu.

Co vidět v Bardejovských lázních podle Milana Bez Mapy
Kolonáda a osm minerálních pramenů
Začal jsem tady. Kolonáda je srdcem lázní a zároveň místem, kterým jsem poprvé prošel za dvě minuty a ničeho si nevšiml. Vyvěrá tu osm pramenů, každý s trochu jiným složením, od zažívacích potíží po dýchací cesty. Pití je zdarma. Háček je v tom, že bez vlastní sklenice nebo hrnku si nenaberete. Koupit si ho můžete i na místě, jenže to jsem zjistil až u pultu.
Mně nejvíc chutnal Herkules. Patří k nejsilněji mineralizovaným pramenům na Slovensku a chutná přesně tak, jak to zní. Pokud jste byli v Karlových Varech, budete se cítit jako doma. Kolonádu postavili v roce 1972 k 725. výročí první zmínky o lázních. Je to první lázeňská kolonáda na Slovensku a pořád jediná krytá. Vodu si tu tedy naberete i v prosinci v dešti.

A v pěti výklencích stojí dřevěné plastiky Vladimíra Kompánka, jednoho z nejvýznamnějších slovenských sochařů 20. století. Prošel jsem kolem nich se sklenicí v ruce asi třikrát, než mi to došlo.
- Tip od Milana Vzal jsem si vlastní hrnek, plastové lahve jsou tu z hygienických důvodů zakázané. A pozor na otevírací dobu kolonády, mimo ni jsem se k pramenům nedostal.
Lidový pramen (Ľudový prameň) v Bardejovských lázních
Kousek od kolonády jsem našel volně přístupný lidový pramen se dvěma vodami: Hlavný a Lekársky. Bez ohřevu, takže studené. Zdarma a bez omezení. Místní si sem chodí plnit lahve místo kupované minerálky. To je podle mě ta nejlepší recenze, jakou může místo dostat.

Nejstarší skanzen na Slovensku je v Bardejovských lázních
Muzeum lidové architektury hned na okraji lázní zpřístupnili v roce 1965 a je to nejstarší skanzen na Slovensku. Šel jsem tam s tím, že si za dvacet minut vyfotím dřevěné domky. Odešel jsem o hodinu později. Dal jsem si komentovanou prohlídku a bylo to moje nejlepší rozhodnutí z celého pobytu. Bez průvodce je to hezká vesnička. S průvodcem je to úplně jiný zážitek. Dvě věci mi tam úplně převrátily představy.
- Mýtus o stavbách bez jediného hřebíku. Určitě jste ho slyšeli i vy. Realita je složitější: u roubené konstrukce jich opravdu moc potřeba není, ale na šindelové střechy se hřebíky používaly běžně. Průvodce to řekl sám od sebe, nikdo se ho neptal.
Tradiční chalupa není tak stará, jak si myslíme. Ty bílé vymalované stěny a pěkně zařízené světnice, které si spojujeme se „starými časy“, vznikly až ve chvíli, kdy přišly litinové plotny na vaření. Do té doby se topilo otevřeným ohněm, kouř byl všude a malovat stěny nemělo smysl. Takže obraz tradiční vesnice, který nosím v hlavě, je ve skutečnosti dost pozdní.


Je tu i funkční hrnčířská pec na dřevo, několikrát do roka v ní dělají ukázkové výpaly. A jeden exponát, který jsem ocenil až druhý den v Bardejově: vrtací zařízení z 18. století na výrobu dřevěných vodovodních trubek. Doslova provrtané borovicové kmeny. Právě z nich postavili městský vodovod v Bardejově a jeho poslední část odstranili až v roce 1965. Víc o tom píšu v článku o městě.
Šarišské muzeum v Bardejovských lázních
Šarišské muzeum stojí přímo u skanzenu, tak jsem do něj zašel hned potom. Jsou tu tradiční kroje, tkaní, košíkářství i hrnčířství. Mně z toho utkvěly dvě věci. Bardejovské košíky se vyvážely až do Itálie, do Turína a Terstu. Z vesnice u polských hranic.
A hrnčíř Frankovič, poslední tradiční mistr s kopacím kruhem, si po druhé světové válce vymyslel značku s ptáčkem. Inspiroval ho prý český turista. Řemeslník na východním Slovensku si tedy vytvořil logo proto, že mu to poradil návštěvník. Sedmdesát let předtím, než jsme tomu začali říkat branding.
Přírodní koupaliště a ranní plavání v Bardejovských lázních
Koupaliště funguje jako běžné letní koupaliště s vyhřívanou vodou. Je tu ale jedna věc, kterou jsem ocenil nejvíc z celého areálu. Ráno je bazén na hodinu vyhrazený jen pro plavání, ne pro koupání. Žádné skákání, žádné míče. Dráha má 25 metrů. Chodil jsem tam a byl to nejlepší začátek dne, jaký jsem tu měl.

Elektrokolo z informačního centra
V turistickém informačním centru před hotelem Alexander jsem si půjčil elektrokolo a bez něj by polovina tohoto článku nevznikla. Celý areál lázní je bez aut, což je samo o sobě příjemné.
Hlavně je ale všechno zajímavé v okolí na hranici toho, co se dá zvládnout pěšky, a na kole se tam dostanete pohodlně. Terén je místy prudký a bez motoru bych ty kopce řešil jinak. Cestou se zastavte i u jezírka Dobrý les.

Hrad Zborov, kterému se říká Makovica
Ke zřícenině gotického hradu nad obcí Zborov mi to z lázní na elektrokole trvalo asi tři čtvrtě hodiny. První zmínky sahají na začátek 14. století. V 16. století patřil k nejrozsáhlejším opevněným sídlům na Slovensku. Výhled za tu jízdu stál. A na rozdíl od lázní jsem tu nepotkal skoro nikoho.
- Tip od Milana Cestou zpátky jsem se zastavil u minerálního pramene v Dlhé Lúce, na mapě ho najdete jako „prameň Dlhá Lúka“. V tom vedru přesně to, co jsem potřeboval.
Sedlo Čerešňa, rozhledna Kamenná hora a Berzeviczyho věž na Stebnícké Maguře
Kam dál? Sedlo Čerešňa leží ve výšce 520 metrů a je to hlavní rozcestí turistických tras v okolí. Odtud jsem se mohl vydat prakticky kamkoli.
Je tu ohniště, krytý posed a domek na stromě. Vede tudy Cesta hrdinů SNP. Kousek dál stojí rozhledna Kamenná hora, dřevěná, 9,6 metru vysoká. Z centra lázní jsem k ní šel po červené značce asi dvacet minut. Je to nejsnazší vyhlídka v okolí a zvládne ji i rodina s malými dětmi. Výhled do údolí řeky Topľy a na Bardejov. Nezapomeňte na fotku na houpačce.
- Stebnícká Magura má skoro 900 metrů a věž na vrcholu měří bezmála třicet metrů. Vstup je zdarma a celoročně, já jsem na ni vystoupal po 104 schodech. Za dobrého počasí dohlédnete až na Tatry.




A teď to, co z ní pro mě udělalo víc než jen vyhlídku. Dnešní věž je replika. Původní tu stála od roku 1905 a zničili ji v roce 1918, v posledním roce první světové války. Nesla jméno Alberta Berzeviczyho, tehdejšího uherského ministra školství. A tentýž Berzeviczy 16. srpna 1903 odhalil v lázeňském parku sochu Sisi.
Sisi v Bardejovských lázních: co je pravda a co tu dělala?
Císařovna Alžběta se v Bardejovských lázních léčila od 1. do 22. července 1895. Přijela vlakem, bylo jí sedmapadesát let a bydlela v domě, který se tehdy jmenoval Deák, dnes je to léčebný dům Alžbeta. Pila vodu z pramene, který dnes nese její jméno. Do lázní ale nepřijela jen s tělesnými potížemi. Šest let předtím, v roce 1889, jí tragicky zemřel syn Rudolf.
Při odjezdu řekla, že se cítí jako osmnáctiletá. Proto ji socha v lázeňském parku z roku 1903 zobrazuje jako mladou dívku, a ne jako padesátnici. V léčebném domě Alžbeta je muzeum i apartmán zařízený v jejím stylu. Prošel jsem si i naučnou stezku Sisi: sedm zastavení, 2,3 km, v pohodě jsem to dal za tři čtvrtě hodiny.
Co vidět v Bardejově během návštěvy Bardejovských lázní
A co Bardejov? Město leží šest kilometrů odsud a je zapsané na seznamu UNESCO, kromě historického centra s náměstím i díky zachovanému souboru židovských památek. Třetí den jsem strávil tam.

Viděl jsem místo, kde měl kat v kostele vlastní lavici a vlastní dveře, aby ho z hlavní lodi nikdo neviděl. Kamenného chlapce, který vystrkuje zadek na měšťanské domy, protože kameníkovi nezaplatili. A pod dnešní dlažbou náměstí leží ta původní, o sedmdesát centimetrů níž. To je ale na samostatný článek, tady jsou moje tipy, co vidět v Bardejově.
Přečtěte si i moje zkušenosti z lázní Lúčky.
Cestujte na východ!
*Článek vznikl ve spolupráci s Ministerstvem cestovního ruchu a sportu SR a Oblastní organizací cestovního ruchu Šariš Bardejov.

Napište ji do komentáře. Pomůže i dalším, kteří se sem chystají.













