Bardejov pro mě není jen hezké náměstí. Vyhradil jsem si na něj jeden den a s průvodkyní jsem objevil příběhy domů, katovu lavici v bazilice, Školní baštu (Školská bašta) i židovské suburbium. Pokud máte víc času, spojte návštěvu s Bardejovskými Lázněmi (Bardejovské Kúpele), kde jsem strávil dva dny.
Obsah článku5 kapitolSkrýtZobrazit
- 01Praktické informace: jak se dostat do Bardejova
- 02Co vidět v Bardejově podle Milana Bez Mapy
- Domy na náměstí v Bardejově se dají číst podle oken
- Kamenný chlapec z Bardejova, kterého skoro nikdo nenajde
- V bazilice má kat vlastní lavici a své dveře
- Z věže je vidět kopec, kde stála šibenice
- Školní bašta a třída z roku 1962
- Ulička Johna Lennona
- 03Suburbium, synagoga, památník holocaustu a Židé v Bardejově
- 04Melodie, kterou znáte, se jmenuje Vzpomínka na Bardejov
- 05Co vidět v Bardejovských Lázních při návštěvě Bardejova
- Kolik času
- Na město stačí jeden den. Já jsem dal dva dny Bardejovským Lázním, šest kilometrů od města, a jeden městu
- Jak jsem přijel
- Letadlem z Bratislavy do Košic, auto jsem si půjčil na letišti a do Bardejova to trvalo hodinu a dvacet minut
- Vyplatí se
- Průvodkyně. Bez ní bych kolem všech příběhů města prošel bez povšimnutí
- Trik na náměstí
- Počítejte okna v průčelí domů. Měšťan měl tři, šlechtic čtyři, fara pět
- Kamenný chlapec
- Je na portálu radnice. Našel jsem ho až na třetí pokus, je potřeba ustoupit pár kroků dozadu
- Moje oblíbené místo
- Ulička Johna Lennona s rockovým domem. Když je majitel doma, pustí vás dovnitř
Co vidět v Bardejově? Začnu melodií, kterou znáte, i když o tom nevíte. Uherský tanec č. 5 od Brahmse, ta rychlá houslová věc z reklam a filmů. Brahms si myslel, že přebírá lidovou píseň. Ve skutečnosti to byla skladba žijícího autora, rodáka z tohoto města, a jmenuje se Vzpomínka na Bardejov. K tomu se ještě vrátím, protože ten příběh má šťavnatý konec.
Strávil jsem tu jeden den a čekal jsem hezké náměstí. Dostal jsem město plné historek, které by mi nikdo neřekl, kdybych se neměl koho zeptat. Tohle jsou ty, které mi utkvěly v hlavě.
Praktické informace: jak se dostat do Bardejova
Do Bardejova jsem přijel z Bardejovských Lázní, kde jsem byl na pobytu. Je to odtamtud jen šest kilometrů. Původně jsem ale přiletěl z Bratislavy do Košic a auto si půjčil přímo na letišti. Cesta na severovýchod mi trvala hodinu a dvacet minut.
Na město jsem si vyhradil celý den a vzal jsem si průvodkyni. Je to jediná věc z celého výletu, kterou bych doporučil i tehdy, kdyby mi za to nikdo neplatil. Náměstí obejdete za dvacet minut. Ale bez průvodce bych prošel kolem všeho, co je v tomto článku, a ničeho bych si nevšiml.
Tip od Milana Ubytování vám doporučuji řešit co nejdřív, pokoje v dobré lokalitě za rozumnou cenu mizí jako první. Tady najdete nabídky ubytování v okolí platné dnes.
Co vidět v Bardejově podle Milana Bez Mapy
Domy na náměstí v Bardejově se dají číst podle oken
Náměstí lemuje 46 měšťanských domů a od té doby ani jeden nepřibyl, ani jeden nezanikl. Naučil jsem se tu jeden trik, který od té doby používám i v jiných městech.
Počítejte okna v průčelí. Měšťan měl tři, šlechtic čtyři, fara pět. Jdete podél řady domů, počítáte okna a ve skutečnosti čtete, kdo tu byl před pěti staletími bohatší.


A ještě něco, co mi nešlo z hlavy. Dlažba, po které chodíte, není ta původní. Ta leží asi sedmdesát centimetrů pod vámi. Město několikrát vyhořelo a suť se nikdy neodvážela pryč. Jen se rozhrnula a stavělo se na ní dál. Některým domům tak časem zmizela sklepní okénka.
Kamenný chlapec z Bardejova, kterého skoro nikdo nenajde
Na renesančním portálu radnice je malá kamenná postava chlapce, který má hlavu mezi nohama a vystrkuje zadek na měšťanské domy. Objevil se tam prý přes noc. Umístil ho kameník, kterému nezaplatili tolik, kolik mu slíbili. Za ta staletí z města zmizelo leccos, ale chlapce nikdo nesundal.
- Tip od Milana Našel jsem ho až na třetí pokus a musel jsem ustoupit pár kroků dozadu. Zblízka ho neuvidíte.
Při restaurování radnice se navíc ukázalo, že se tu kdysi někdo pořádně nudil. Na stěně se našly kresby, které se dnes označují za erotické. Nahá žena a papoušci v dost jednoznačné poloze. Seggs, jak se dnes říká.
V radnici je dnes expozice Šarišského muzea (Šarišské múzeum) o historii Bardejova. Otevřeno je od úterý do neděle, od října do dubna 8:30–12:00 a 12:30–16:00, od května do září 9:00–12:00 a 12:30–17:00. Dospělí zaplatí 6 €, studenti a důchodci 3 €, děti od 6 do 15 let 2,50 € (ceny pro rok 2026).

V bazilice má kat vlastní lavici a své dveře
Bazilika svatého Jiljí (Bazilika svätého Egídia) je plná oltářů, ale mě nejvíc dostala jedna obyčejná dřevěná lavice. Je to katova lavice. Když na ní seděl, lidé v hlavní lodi ho neviděli. A hned za ní jsou dveře, které udělali přímo pro něj, aby nemusel vcházet hlavním vchodem jako ostatní.
Přitom to byl nejlépe placený člověk ve městě. Město ho potřebovalo. Vykonával nejvyšší tresty, odvážel nakažená zvířata a během epidemií čistil ulice. A zároveň měl v hospodě vlastní stůl, po některých ulicích nesměl chodit, na ulici musel nosit kuklu a oženit se mohl v podstatě jen do rodin jiných katů. Funkce byla dědičná.
Ta lavice je podle mě nejupřímnější předmět ve městě. Město si zaplatilo člověka na špinavou práci a pak mu postavilo vlastní vchod, aby ho při modlitbě nemuselo vidět. Ještě dvě věci, které tam hledejte. Během covidu tu restaurovali staré vstupní dveře. Při měření dřeva jim něco nesedělo a pod dveřmi našli další dveře, o kterých nikdo netušil.
A jeden starý obraz dali v 19. století opravit špatnému mistrovi. Postava na kraji má místo rukou pahýly, nohy jsou pokřivené a Ježíš je nezvykle tlustý. Historickou hodnotu obraz ztratil, ale nechali ho viset, a mně to přišlo sympatičtější, než kdyby ho schovali.


Z věže je vidět kopec, kde stála šibenice
Na věž jsem vyšel po úzkém jednosměrném schodišti, kde platí jednoduché pravidlo: kdo jde nahoru, má přednost. Shora je vidět celý půdorys města a na kopci naproti dvojkříž. Jmenuje se Šibeňa hora, tedy Šibeniční vrch, a stála tam šibenice. Kat tedy měl svou lavici dole v kostele a svou práci tam nahoře. Jedno je z druhého vidět.



Školní bašta a třída z roku 1962
Bardejovské opevnění patří k nejzachovalejším na Slovensku a každou baštu kdysi spravoval některý cech. Do jedné z nich jsem se dostal díky člověku, který si ji během covidu vzal do správy a vyčistil ji. Výstava uvnitř ale není o středověku. Je o roce 1962, kdy baštu naposledy rekonstruovali. Je tam kompletně zařízená školní třída ze šedesátých let: lavice, mapy, učebnice. Velkou část těch věcí lidé darovali nebo se našly u kontejnerů.
Bavilo mě to víc, než jsem čekal. Středověké město si umím představit z filmů. Jak vypadala třída za socialismu, si pamatuje čím dál méně lidí.


Ulička Johna Lennona
Tohle jsem nečekal a je to moje oblíbené místo ve městě. Jeden člověk zasvětil velkou část života památce Johna Lennona. Na domě má noty z Give Peace a Chance, na plotě tabule s názvy kapel a u cesty kameny se jmény členů a roky vzniku a zániku kapel. Dnes se tomu říká spíš rockový dům a uličce u něj Ulička Johna Lennona. Klidně to může být nejkratší ulice na Slovensku. Tvoří ji v podstatě dva domy.
Není to oficiální muzeum. Když je majitel doma, pouští lidi dovnitř, proto si před návštěvou ověřte, jestli bude možné vejít. Město s razítkem UNESCO a středověkým náměstím, a mě nejvíc potěšila celoživotní posedlost jednoho chlapa.
Suburbium, synagoga, památník holocaustu a Židé v Bardejově
Historických náměstí je na světě spousta. Při zápisu Bardejova na seznam UNESCO v roce 2000 výrazně zavážilo něco jiného: zachovaný soubor židovských staveb na okraji historického jádra, kde je pohromadě všechno, co komunita potřebovala.
Ta komunita tvořila víc než třetinu obyvatel města. Deportováno bylo přes 3 700 lidí a dnes v Bardejově nežije ani jeden Žid. V centru přitom stojí modlitebna zachovaná jinak než většina podobných budov ve střední Evropě. Ne proto, že by ji někdo chránil. Po deportacích si jedna žena vzala na starost klíč a zatemnila okna, aby budova nepoutala pozornost.
U suburbia stojí památník holocaustu. Prosadil ho muž, který se v Bardejově narodil, deportaci přežil, dnes je mu přes devadesát let a stále sem jezdí. Na mramorových deskách jsou jména deportovaných. Nejsou jen v abecedním pořadí. Rodiny jsou pohromadě: otec, matka a za nimi děti podle věku. Když jdete kolem desek a čtete roky narození, najdete mezi jmény i tříleté děti. Nikdo z těch lidí neodjížděl za prací a ve městě se to vědělo. Poslední deska je záměrně prázdná. Jména stále přibývají.

Vedle je deska spravedlivých. Jména lidí, kteří ukrývali své sousedy, přestože věděli, že je to může stát život. Průvodkyně mi řekla větu, která sedí na celý tento článek: oficiální čísla si vygooglujete, ale Bardejov, to jsou příběhy rodin, které si tu starší lidé stále pamatují. Jeden z nich mi utkvěl v hlavě:
„Když kolonu odváděli, malý chlapec z jedné z těch rodin tlačil koloběžku. Chlapec, který stál na chodníku, se zeptal, jestli mu ji půjčí. Nechtěl mu ji dát. Otec mu řekl, ať mu ji dá, že už ji potřebovat nebudou.“

Melodie, kterou znáte, se jmenuje Vzpomínka na Bardejov
A teď slíbený konec příběhu z úvodu. Béla Kéler se narodil v Bardejově v roce 1820 a psal tance, které se hrály po celé Evropě. Jednu ze svých skladeb nazval Bártfai emlék, tedy Vzpomínka na Bardejov.
Brahms tu melodii použil jako základ svého Uherského tance č. 5, protože byl přesvědčený, že jde o lidovou píseň. Když se Kéler ohradil, Brahms mu odepsal v tom smyslu, že větší poklonu skladatel dostat nemůže, než když jeho melodii zpívají vesničané jako svou vlastní. Mimochodem, ve městě se občas říká, že Kéler zemřel doma v Bardejově. Nezemřel, zemřel v německém Wiesbadenu. Takže jedna z nejhranějších melodií klasické hudby má v originálním názvu toto město. A skoro nikdo o tom neví.
Co vidět v Bardejovských Lázních při návštěvě Bardejova
Šest kilometrů od města jsou Bardejovské Lázně, kde jsem bydlel. Osm minerálních pramenů na kryté kolonádě, nejstarší skanzen na Slovensku a rozhledny v okolí. Rozdělil jsem si to tak, že dva dny patřily lázním a jeden městu. Zvlášť jsem napsal, co vidět v Bardejovských Lázních.
Cestujte!
*Článek vznikl ve spolupráci s Ministerstvem cestovního ruchu a sportu Slovenské republiky a Oblastní organizací cestovního ruchu Šariš Bardejov.
Napište ji do komentáře. Pomůže i dalším, kteří se sem chystají.













