Tip na výlet do dolu Guido a štoly královny Luisy v Polsku

Výlet do dolu Guido v polském Zabrze se vyplatí a ze Slovenska to není daleko: ze Žiliny jsou to asi dvě hodiny autem. Doporučuji ho spojit s plavbou štolou královny Luisy, která ukazuje ruční těžbu z doby před dvěma sty lety, a s návštěvou nejhlubší restaurace v Evropě.

Rychlá faktapodle Milana Bez Mapy

Jak daleko

Ze Žiliny asi dvě hodiny autem, já jsem přijel z Katovic během výletu do Varšavy

Důl Guido

Výtahem 320 metrů pod zem, prohlídka je interaktivní a stroje fungují dodnes

Podzemní bar

Pokud chcete jen pivo 320 metrů pod zemí, stačí symbolické vstupné do samotné restaurace

Štola královny Luisy

Největším zážitkem byla plavba lodičkou 40 metrů pod zemí, projdete asi 2,5 km chodeb

Kde jsem bydlel

V Hostelu Guido 150 metrů od dolu, příště bych se raději ubytoval v Katovicích, Zabrze je večer tiché

Výlet do dolu Guido jsem plánoval už dlouho, ale jak to bývá, „správná chvíle“ nikdy nepřicházela. Věci, které máme nejblíž, obvykle odkládáme nejdéle.

Když jsem ale byl na výletě ve Varšavě, rozhodl jsem se, že si odskočím do Katovic, a odtud je to k dolu Guido jen kousek. A pozor, tenhle výlet zvládnete prakticky odkudkoli ze Slovenska: ze Žiliny jsou to například jen dvě hodiny autem.

Tip od Milana Ubytování vám doporučuji řešit co nejdřív, pokoje v dobré lokalitě za rozumnou cenu mizí jako první. Tady najdete nabídky ubytování v okolí platné dnes.

Co vidět v polském Zabrze a historie hornictví

Zabrze v Polsku má bohatou hornickou minulost. Uhlí se tu začalo těžit už koncem 18. století a město se postupně stalo jedním z hlavních hornických center regionu. Horníci tu pracovali v náročných podmínkách, často stovky metrů pod zemí, a spoléhali se na koně, parní stroje a vlastní šikovnost.

Hornictví ovlivnilo nejen ekonomiku města, ale i jeho kulturu. Ducha hornických tradic tu cítíte dodnes a historie se zachovala ve starých dolech, strojích a štolách, které dnes návštěvníky fascinují. Já jsem navštívil ty dvě hlavní: důl Guido a štolu královny Luisy.

Jaký je rozdíl mezi dolem a štolou

Důl je celý podzemní komplex, kde se soustřeďuje veškerá těžba: od dobývání uhlí přes stroje a výtahy až po dopravu materiálu. Štola je naproti tomu vodorovná nebo mírně šikmá chodba, která spojuje jednotlivé části dolu nebo slouží k odvodu vody, větrání či dopravě uhlí. Zjednodušeně řečeno: důl je celé místo těžby a štola je konkrétní chodba mezi důlními prostory.

Kde se ubytovat v Zabrze a okolí

Sehnat ubytování v Zabrze není problém, jen počítejte s tím, že je to malé městečko u Katovic. Já jsem bydlel v Hostelu Guido, v samostatném pokoji s vlastní koupelnou. Výhoda je, že stojí přímo u dolu Guido, asi 150 metrů od něj. Blíž už bydlet nejde. Kdybych ale jel znovu, ubytoval bych se raději v Katovicích a do Zabrze si udělal celodenní výlet. Zabrze je totiž klidné a útulné, jenže po setmění se tam ve srovnání s větším městem moc neděje.

@milan_bezmapy+249 000 sledujících

Sledujte mě na Instagramu

Sledovat

Návštěva a prohlídka dolu Guido v Zabrze

Důl Guido (Kopalnia Guido) v Zabrze je jednou z nejzajímavějších technických památek v Polsku. Patří k výjimečným místům, kde si hornickou historii zažijete na vlastní kůži. Založil ho v roce 1855 hrabě Guido Henckel von Donnersmarck, po kterém nese jméno. Už samotný sjezd hornickým výtahem 320 metrů pod zem je pořádný zážitek a přenese vás zpátky do dob, kdy bylo Horní Slezsko jedním z průmyslových srdcí Evropy.

Zajímavý je i žebřík pro techniky, po kterém se dalo do dolu dostat i bez výtahu. Hrabě Guido Henckel von Donnersmarck, který důl v roce 1855 otevřel, byl z Německa. Za komunismu tu vznikl zkušební důl s názvem M300, což znamenalo mechanizaci v hloubce 300 metrů. Název vybrali tak, aby neodkazoval na německého zakladatele. No jo, komunisté, lol.

Prohlídka ukazuje moderní důl se stroji a infrastrukturou, které sloužily k těžbě. Ve štole královny Luisy se zase dozvíte víc o koních, kteří pracovali v podzemí, a o historických hornických lampách. Líbí se mi, že prohlídka je interaktivní: viděl jsem, jak stroje dodnes fungují, a mohl jsem si zkusit třeba zapnout pásový dopravník.

Ve druhé polovině 20. století sloužil Guido jako experimentální důl a zkoušely se tu nové těžební technologie. Za komunismu tu navíc museli nuceně pracovat i takzvaní vojáci-horníci, tedy mladí muži, kteří byli režimu nepohodlní. Místo vojenské služby je poslali na náročnou a nebezpečnou práci pod zem. Na oxid uhelnatý měli horníci klasické „živé detektory“, kanárky. A ještě jedna zajímavost: horníci nosili bílé košile, protože byly nejlevnější. Barevné látky si tehdy nemohli dovolit. Dnes je v dole moderní technika, která do podzemí vhání kyslík.

Výlet do dolu Guido spojte s návštěvou nejhlubší restaurace v Evropě

Vrcholem návštěvy je dnes podzemní bar 320 metrů pod povrchem, který patří k nejhlouběji položeným hospodám v Evropě. Můžete si tu dát místní řemeslné pivo i jídlo, a to se jinde jen tak nezažije.

• Tip od Milana Pokud nechcete na prohlídku dolu Guido a láká vás jen pivko tak hluboko pod zemí, stačí zaplatit symbolické vstupné do samotné restaurace.

Štola královny Luisy v Zabrze a plavba lodičkou pod zemí

Když jsem se vydal do Zabrze, kromě dolu Guido jsem navštívil i štolu královny Luisy (Sztolnia Królowa Luiza). Jmenuje se po pruské královně Luise, která zemřela mladá: na zápal plic, v pouhých 34 letech. V minulosti bylo v Zabrze až osm činných dolů, dnes funguje už jen jeden, soukromý.

Už samotný název zní honosně a opravdu se za ním skrývá kus historie. Dozvěděl jsem se, že důl vznikl v roce 1791 jako jeden z prvních státních uhelných dolů v Horním Slezsku. A že zdejší podzemní plavba je dnes nejdelší v Evropě. Štolu pojmenovali po pruské královně Luise, kterou místní horníci obdivovali pro její odvahu a silný charakter.

Tahle štola patří k nejstarším v Horním Slezsku. Měla jedno z prvních strojních zařízení na přepravu horníků a materiálu. Od začátku ji ale trápila podzemní voda, která se v ní neustále hromadila. Největším zážitkem pro mě byla podzemní plavba lodičkou. Už ta představa, že se plavím několik metrů pod zemí po kanálech, které kdysi odvodňovaly důl, byla opravdu výjimečná. Všude kolem vlhké stěny a ticho, které přerušovalo jen kapání vody: cítil jsem se, jako bych se ocitl v úplně jiném světě. A vlastně jsem v něm byl, v tom hornickém, 40 metrů pod zemí 🙂

Dozvěděl jsem se i pár perliček. Například že tu v 19. století vznikl jeden z prvních systémů podzemní hydrotechniky, který tehdy patřil k nejmodernějším v Evropě. Nebo že kanály postavili tak dobře, že se dají využívat dodnes, i když k úplně jiným účelům než kdysi. Dnes slouží turistům.

Atmosféra ve štole královny Luisy je jiná než v dole Guido: dobrodružná a plná zážitků. Zatímco Guido působí spíš industriálně, tady jsem si připadal jako objevitel, který zkoumá tajemné chodby. Pokud budete v Zabrze, určitě se vyplatí zažít obojí, protože teprve dohromady vám dají ucelený obraz hornické minulosti tohoto regionu.

Štola měla v 19. století zhruba 14 kilometrů tunelů. Po rekonstrukci z nich dnes turisté projdou asi 2,5 kilometru. Důl Guido ukazuje, jak se pracovalo později, už s mechanizací. Štola královny Luisy naopak zachycuje práci před dvěma sty lety, kdy se uhlí těžilo ručně a bez dynamitu. V dole pracovaly dokonce i děti. Výlet do dolu Guido se vám bude líbit.

Cestujte!