Okolí Trnavy mě překvapilo a většinu míst zvládnete i bez auta, vlakem a v létě bezplatnou kyvadlovou dopravou. Nevynechejte vinařství Terra Parna v Suché nad Parnou, anglický park kaštelu ve Voderadech a růžovou zahradu v Dolné Krupé. V Trnavě se zastavte na sobotních trzích na náměstí.
Obsah článku4 kapitolySkrýtZobrazit
- 01Jak se dostat do Trnavy a okolí bez auta
- 02Kde jsem spal a snídal v Trnavě
- 03Tipy na výlety v okolí Trnavy podle Milana Bez Mapy
- Vinařství Terra Parna v Suché nad Parnou
- Golf Trnava a footgolf s vínem z Terra Parna
- Anglický park kaštelu ve Voderadech
- Medolandia a růžová zahrada hraběnky v Dolné Krupé rozhodně patří mezi tipy na výlety v okolí Trnavy
- Kaštel v Dolné Krupé a Beethoven
- 04Trnava, město, kterému říkají Malý Řím
- Bazilika svatého Mikuláše
- Sobotní trhy na náměstí v Trnavě
- Doprava bez auta
- Do Trnavy i do Smolenic vlakem, v létě jezdí bezplatná kyvadlová doprava například do Dolné Krupé
- Kde jsem bydlel
- V Apartments 1620yr v centru Trnavy, výborná základna pro vlak i kyvadlovou dopravu
- Terra Parna
- Degustaci jsem měl domluvenou předem, večeře na vinici bývají vyprodané měsíce dopředu
- Vstupné do Medolandie
- Zhruba 4,50 až 5 € v sezoně, mimo sezonu je vstup zdarma, růže kvetou v létě
- Prohlídka Trnavy
- Komentované prohlídky centra s průvodcem v dobovém kostýmu jsou zdarma
- Nejvíc mi sedl
- Trh na náměstí v pátek a v sobotu ráno, nejde jen o jídlo, ale o komunitu
Hledáte tipy na výlety v okolí Trnavy? Vyrazil jsem tam na pozvání oblastní organizace cestovního ruchu Región Trnava. Myslel jsem si, že odpověď znám předem: pár kostelů, staré město, možná trh na náměstí. Místo toho jsem skončil ve vinařství, kde se na večeři čeká měsíce, v anglickém parku s čínskými pagodami a umělou jeskyní a v zahradě, kde kdysi rostlo šest tisíc odrůd růží.
Jak se dostat do Trnavy a okolí bez auta
Do samotné Trnavy se pohodlně dostanete vlakem, stejně jako do Smolenic. Na většinu míst, která tu popisuji, dokonce auto vůbec nepotřebujete. V létě totiž jezdí bezplatná kyvadlová doprava na trase Trnava–Dolná Krupá. Další linka vede z vlakového nádraží přes jeskyni až do Smolenic a úplně nová je linka z Cíferu přes vlakové nádraží do Voderad.
Kde jsem spal a snídal v Trnavě
Spal jsem v Apartments 1620yr přímo v centru Trnavy, což se pro kombinaci vlaku a kyvadlové dopravy ukázalo jako výborná základna. V minulosti jsem zkoušel i ubytování přímo ve voderadském kaštelu, tedy menším panském sídle. Pokud chcete spát blíž k parku než k městu, i to je možnost. Snídal jsem v Synagóga Café kousek od centra, ještě než jsem se pustil do prohlídky města. A tady jsou moje tipy na výlety v okolí Trnavy.
Tipy na výlety v okolí Trnavy podle Milana Bez Mapy
Vinařství Terra Parna v Suché nad Parnou
První zastávkou byla už tradičně degustace ve vinařství Terra Parna v lokalitě Ružová dolina u Suché nad Parnou. Vinici tu v roce 2003 založil otec Jožo, první víno udělal v letech 2006 a 2007 a budovu vinařství zkolaudovali v roce 2008. Dnes ho vedou dvě z jeho tří dcer: jedna vystudovala vinohradnictví a dělá degustace, druhá studovala Luxury Branding & Fashion v Grenoblu. Dohromady mají téměř 8 hektarů, vinici Mladá hora vysadili v roce 2014.
Tip od Milana Ubytování vám doporučuji řešit co nejdřív, pokoje v dobré lokalitě za rozumnou cenu mizí jako první. Tady najdete nabídky ubytování v okolí platné dnes.
První, čeho jsem si při příjezdu všiml, byla věžička s křížem, kterou by si každý spletl s kaplí. Kaple to není. Je to vodojem, který tu kdysi postavil mnich, když pozemky patřily řádu, který tu měl letní sídlo.
Ve třicátých letech si tu trnavští páni stavěli letní vily. Podle jednoho ze sousedů proto, že Trnava tehdy neměla kanalizaci a v létě to ve městě zapáchalo. Místní jim obdělávali vinice, stály tu tři vinné šenky a jedna kavárna, U Viežličiek.
- Tip od Milana Přečtěte si také můj článek s tipy, kam v Trnavě na degustaci vína.
Hlavní odrůdou je Modrý Portugal, který otec vybral tak, že se zeptal místních babiček, čemu se tu daří. Za socialismu se réva přetěžovala a víno vycházelo vodnaté. Odtud jeho špatná pověst, která mu zůstala dodnes, i když samotná odrůda za to nemůže. Genetické testy mimochodem nenašly žádnou shodu s portugalskými odrůdami. Jediná stopa vede k rakouskému princi z Bad Vöslau, kterému prý poslali řízky portugalští pěstitelé.


Při degustaci jsem se dozvěděl i věc, kterou bych nečekal: starý Ryzlink rýnský umí vonět po benzínu nebo naftalínu. Způsobuje to látka, která se v hroznech tvoří při silném slunci. Některé ročníky zase ovlivnila slunéčka, která se při sběru nestihla od hroznů oddělit a dodala vínu typickou hořkost. Zaujala mě i věc, o které většina lidí netuší: jejich sekt kvasí podruhé přímo v láhvi, zatímco běžné prosecco kvasí podruhé ve velkém tlakovém tanku. To je zásadní rozdíl v tom, jak bublinky vznikají.
Vinařství zná i rozdíl mezi pravým a falešným barikem. Dubový sud za 500 € a víc dává vínu mikrooxidaci a obrušuje taniny, zatímco hobliny v nerezovém tanku jsou jen levná náhrada. Sběr je celý ruční a budovu postavili přímo na vinici, aby hrozny nemusely nikam cestovat a neoxidovaly. Sauvignon 2025 vyšel mimořádně aromatický, protože hrozny během sběru chladili v mrazírenském kamionu.
Nejvíc mě zaujal jejich sběr Alibernetu na ledové víno. Hrozny nechávají viset až do prvního mrazu pod minus sedm stupňů, kdy mají kolem 300 gramů cukru. V jednom deštivém ročníku jim celá úroda shnila a z posledních zachráněných lahví se některé dostaly i do anglických restaurací s michelinskou hvězdou. Místní vinaři mimochodem za konkurenci nepovažují souseda o pár vinic dál. Konkurencí je pro ně zahraniční víno na vinných lístcích restaurací a láhve, které se tváří jako slovenské, i když vzniknou z cisterny dovezené odněkud z jihu.
Trochu mi to připomnělo vinařský region Valle de Uco v argentinské Mendoze, kde se dělá malbec, jen zdejší verze je méně masová. A líbí se mi, jak je tu všechno blízko u sebe, na rozdíl od Mendozy, kde je to z jednoho vinařství do druhého pořádný kus cesty.
- Tip od Milana Degustaci jsem měl domluvenou předem, což se ukázalo jako dobrý tah, protože večeře na vinici bývají vyprodané měsíce dopředu. Doporučuji i jejich legendární vánoční brunche.


Golf Trnava a footgolf s vínem z Terra Parna
Součástí výletu je i Golf Trnava, areál po levé straně za rekreační zónou Kamenný Mlyn, cestou směrem na Biely Kostol. Vyzkoušel jsem si tam odpaly na tréninkové ploše, kryté i venkovní. Nejvíc mě překvapila novinka, kterou tu mají teprve pár týdnů: radarový systém, který zaznamená každý úder, trajektorii, vzdálenost, výšku i rychlost míčku. Sledovat se to dá i přes mobil nebo tablet přímo na místě.
Pro děti je tu umělý putting green, areál má novou vstupní bránu a trávu seká robotická sekačka, která bez problémů zajede i do vody. V baru mají menu, které si půjčuje názvy z golfového skóre. Typickým příkladem je hamburger Birdie, tedy chili burger. Podávají tu i vína z Terra Parna: Veltlínské zelené, Sauvignon Blanc, červený Modrý Portugal i Prosecco, včetně nealkoholického. Předtím měli jinou značku a právě přecházejí na toto vinařství.
Trnava je spíš fotbalové město, patří Spartaku, a footgolf tu vnímají trochu jako „marketingový“ sport, i když Slovensko má ve footgolfu mistryni světa.
Anglický park kaštelu ve Voderadech
Později jsem se přesunul do parku u kaštelu ve Voderadech. Hrabata Zichyové ho v roce 1794 nechali přestavět z francouzské zahrady na anglický, takzvaný sentimentální park, který měl v návštěvnících vyvolávat pocity tajemna a opuštěnosti. Je to skutečně první park tohoto typu na Slovensku. Autorem byl německý zahradní architekt Bernhard Petri, tehdy teprve čtyřiadvacetiletý.
Typickými prvky jsou falešná rytířská zřícenina, umělá jeskyně, obelisk s latinským nápisem na počest Petriho a čínské pagody. Ty do parku přidal pozdější majitel Jozef Zichy, velký cestovatel. Procestoval Egypt, Arabský poloostrov, po moři jih Indie, Malajsii, Indonésii, Japonsko, Čínu a Mongolsko a vrátil se přes Rusko. A to, co viděl, přenesl přímo do architektury parku.


Jezera tu kdysi samospádem napájel náhon z mlýnského kanálu potoka Gidra. Dnes přirozený přítok vyschl a vodu v oběhu drží čerpadlo. Dalo se v nich i koupat, byly tu převlékárny a na ostrov se dalo dostat jen loďkou. My jsme si to vyzkoušeli úplně spontánně, bez jakéhokoli plánu.
U jezera stojí i zrekonstruovaná vodní věž, takzvaná poustevna, která kdysi ukrývala čerpadlo na zavlažování. Obnovili ji pomocí 3D tisku, což je i na Slovensku pořád dost velká vzácnost. Za socialismu tu fungovala zemědělská škola, kurník a stáje. Po revoluci si jeden soukromník postavil dům přímo do falešné zříceniny, i s okny a žaluziemi. Dnes park už dva až tři roky intenzivně obnovuje rodina Bohdalových. Je to příjemný kontrast k nedaleké Dolné Krupé, kde je park v rukou státu a obnova se kvůli byrokracii táhne.
- Tip od Milana V létě tu pořádají grilovačky přímo na terase kaštelu, rezervovat se dají online. Na Vánoce tu bývá degustační večeře. Zkusil jsem letní grilovačku a byl to gastronomický zážitek na hodně vysoké úrovni.


Medolandia a růžová zahrada hraběnky v Dolné Krupé rozhodně patří mezi tipy na výlety v okolí Trnavy
Medolandia je zážitkový areál medovinárny Apimed v Dolné Krupé. Pozemky se zbytky zničené hraběcí destilerie, ze které zůstal jen komín, koupili v roce 2016. Ze 14 zřícených budov udělali růžovou zahradu s 2 500 růžovými keři a 250 odrůdami.
Zahrada je věnovaná hraběnce Marii Henrietě Chotkové, poslední obyvatelce místního kaštelu. Rozárium tu začala budovat na začátku 20. století a opravdu šlo o jedno z největších v Evropě: podle katalogu z roku 1926 mělo 5 000 odrůd, o tři roky později už 6 000. Sama sbírala téměř kompletní sortiment starých růží a některé si i sama vyšlechtila.
Rozárium zanikalo postupně, během hospodářské krize ve třicátých letech. Hraběnka zemřela v roce 1946 přímo v Dolné Krupé. Po válce přešel majetek na stát, pozemky se rozparcelovaly a dnes tam stojí domy. Kaštel patří Slovenskému národnímu muzeu.


Kaštel v Dolné Krupé a Beethoven
Kaštel v dnešní podobě postavili Brunsvikové v roce 1822. Jedna z Brunsvikových dcer se provdala za Chotka, odtud změna příjmení. Beethoven sem jezdil učit dcery Brunsviků hrát na klavír, proto se Dolné Krupé říká vesnice hudby a růží. V parku je hudební záhon s růžemi věnovanými Vivaldimu, Puccinimu a Straussovi.
Při prohlídce jsem se dozvěděl i to, jak přesně se růže stříhají. Odstřihává se jen odkvetlý květ, těsně nad prvním pětičetným listem. Když střihnete o pár milimetrů výš, list zčerná, když níž, nevyžene nový výhonek. Takhle kvetou od června do září nebo října. Na medovinu je to naopak: stříhají se nejkrásnější květy, ručně se otrhávají okvětní lístky a ty se pak týdny máčejí v medovině, která po hraběnce nese její jméno. Proto si myslím, že tohle místo musí patřit mezi tipy na výlety v okolí Trnavy.
Medovinu tu vyrábí rodina Kudlačových. Tvrdí, že do roku 2004 nikde na světě neexistovaly odrůdové medoviny, jen bylinkové nebo kořeněné, dokud pan Kudlač na med neuplatnil logiku vína. Veškerý med je slovenský, od zhruba 150 smluvních včelařů. Než od nich med koupí, osobně je navštíví a nechají vzorky laboratorně rozebrat. Nejvzácnější je lesní med, nebývá každý rok a jen v určitých oblastech. Kaštanový je zase jeden z nejlepších, ale je ho příliš málo na to, aby ho nakupovali po tunách jako ostatní druhy.
- Tip od Milana Vstupné do areálu stojí v sezoně zhruba 4,50–5 €, mimo sezonu je vstup zdarma. Růžová sezona je v létě, medovinová a perníková v zimě.

Trnava, město, kterému říkají Malý Řím
Druhý den jsem vyrazil na komentovanou prohlídku centra s místním průvodcem v dobovém kostýmu. Prohlídky jsou zdarma, pořádá je Región Trnava, oblastní organizace cestovního ruchu (oficiálně Trnava Tourism), s podporou slovenského Ministerstva cestovního ruchu a sportu. Uvnitř hradeb má Trnava 8 kostelů a 2 synagogy. Na velikost města je to jedna z nejvyšších hustot sakrálních památek na Slovensku.
Přezdívka Malý Řím se většinou připisuje právě těm kostelům, ale skutečný důvod je jiný. Když v roce 1543 Turci obsadili Ostřihom, sídlo ostřihomského arcibiskupa, přesunul se arcibiskup s celou kapitulou dočasně do Trnavy. Toto dočasné řešení vydrželo téměř 300 let, arcibiskupství se do Ostřihomu vrátilo až v roce 1820. Během těch tří století tu postavili pět z osmi kostelů, které dnes ve městě stojí.

Bazilika svatého Mikuláše
Nejvýznamnější je bazilika svatého Mikuláše, postavená na přelomu 14. a 15. století na místě staršího románského kostela. Její stavbu financovali i panovníci Ludvík I. Veliký, Zikmund Lucemburský a Albrecht Habsburský. Stala se dočasnou katedrálou a nejdůležitější stavbou tehdejšího Uherska. Vedle ní chátrá bývalý renesanční arcibiskupský palác. Už asi deset let je bez využití a část schodiště je z bezpečnostních důvodů uzavřená. Tady jsou moje tipy, co vidět v Trnavě.
Uvnitř baziliky je krypta s pohřbenými arcibiskupy a jedny z nejstarších varhan ve městě, stále funkční. Na hlavním oltáři visí zázračný obraz Panny Marie ze 13. století. Podle dobových svědectví se na něm v letech 1663 a 1708 objevily krvavé slzy, za tureckých vpádů a za kuruckého povstání. Podle legendy město v obou případech uniklo pohromě.
V roce 1710 během moru město slíbilo každoroční oběť, pokud ho Panna Marie ochrání. Smlouva se prý dochovala dodnes jako dokument a ve městě tehdy nikdo nezemřel.
Sobotní trhy na náměstí v Trnavě
Trnava má vlastní tradici i mimo památky: v pátek a v sobotu ráno je na náměstí trh a právě ten mi nakonec sedl nejvíc ze všeho. Nejde tam jen o jídlo, je to místo, kde se buduje komunita a to, čemu se říká genius loci. Lidé se tu znají, zastaví se na kus řeči, a přesně to k městu, jako je Trnava, sedí. Pokud hledáte tipy na výlety v okolí Trnavy, jste tu správně.


Aktivity organizace Región Trnava probíhají s finanční podporou Ministerstva cestovního ruchu a sportu.
Cestujte!
Napište ji do komentáře. Pomůže i dalším, kteří se sem chystají.













